18.10.2024
Hokejový brankář, který má kromě titulů z české a švédské ligy, na kontě i třicet reprezentačních startů. Dominik Furch chytal na MS a byl součástí českého týmu také na olympijských hrách 2018. Nyní bude jako druhý ambasador lakrosu v Česku podporovat své kolegy a kolegyně z tohoto sportu, aby za čtyři roky okusili atmosféru olympiády také. Čtyřiatřicetiletý gólman věří, že se k lakrosu dostane více lidí.
Kdy jsi poprvé viděl
lakros?
Bylo to na Slavii v Edenu, šlo o mezinárodní turnaj a bylo to
v roce 2011 (boxlakrosové MS, pozn. red.). Byli jsme
se tam podívat na nějaké zápasy. Teď jsem se k tomuto sportu
po letech dostal znovu, protože můj syn na Zbraslavi dělá první
lakrosové krůčky. Chodí na tréninky, takže jsem i já
s lakrosem víc v kontaktu.
Lední hokej má k lakrosu blízko,
speciálně k boxlakrosu. Jak se jeví ta podobnost
tobě?
Určitě je to podobné. Hraje se na stejném hřišti, je to také
kontaktní sport, možná i proto se mi lakros zalíbil a dal jsem na
něj syna. Nejsem navíc úplně typický hokejový táta, který by musel
dát dítě taky na hokej. Byla možnost si vyzkoušet lakros, tak jsme
ho sem přihlásili. Když v tom bude pokračovat, budu rád.
V zámoří si často hokejisté
zpestřují přípravu v létě právě lakrosem. Ty jsi někdy takovou
možnost měl?
Nikdy. Ani vlastně nevím, jestli třeba někdo z českých kluků
v létě lakros hraje. Vím, že si tu přípravu zpestřují třeba
in-line hokejem a podobně. Každopádně mi to přijde jako zajímavé
doplnění, protože to má k hokeji určitě blízko.
Zaznamenal jsem, že syn Radko Gudase
zkoušel hrát lakros, tak se třeba rodí nová generace potomků
hokejistů v lakrosu…
Myslím, že by bylo super tenhle sport trochu zpropagovat, aby se
dostal lidem víc do povědomí. Čím víc lidí si přijde lakros
vyzkoušet, tím líp.
Je to v těchto dnech právě rok,
co byl lakros potvrzen do programu olympijských her 2028 v Los
Angeles. Ty jsi byl na olympiádě v Pchjongčchangu před šesti lety,
jak bys jí jako účastník přiblížil lakrosákům, kteří to možná
zažijí za čtyři roky také?
Ať už člověk dělá jakýkoliv sport, tak jsou olympijské hry prostě
něco víc. Samozřejmě jsou v jednotlivých sportech mistrovství
světa, ale na olympiádu se sjede elita z různých sportů a
právě to, že se může potkat s ostatními sportovci a vidět je
v akci, tomu dává určitou výjimečnost. Člověka tam pohltí už
jenom ta atmosféra. Když přijde do vesnice a uvidí olympijské
kruhy, mu to své kouzlo. Hodně na mě udělalo také dojem, že tam
vlály vlajky všech zúčastněných zemí. Celé olympijské hry byly
velký zážitek.
Máš na kontě dva mistrovské ligové
tituly, chytal jsi na mistrovství světa, účastnil ses zmíněných
olympijských her. Je něco, čeho si v kariéře vážíš
nejvíc?
Ze sportovního hlediska je to asi titul ve Švédsku, který se mi
podařilo vyhrát s Färjestadem. Ten je pro mě nejcennější.
Samozřejmě zápasy v reprezentaci, ať už na mistrovství světa,
tak ty v uvozovkách běžné během sezony, mám také vysoko
postavené. Ale s národním týmem se mi nepodařilo nic velkého
vyhrát.
Ty jsi v hokeji brankář.
Lakrosový míček je z tvrdé gumy, podobně jako puk, chtěl by
sis zkusit zachytat i v lakrosové brance?
Asi jo, myslím, že na to brzy dojde a už se těším. Je to něco
jiného. Dělal jsem si srandu, že jsem celý život zvyklý na černou
gumu, tak uvidíme, když na mě poletí bílá, jestli ji chytím. Jsem
na to zvědavý.
Text: Pavel Urban
Foto: Kateřina Hrubá