31.5.2010
(ado) Veronika Bernhäuserová, které se díky jejímu
charakteristickému hlasu neřekne jinak než Trumpeta, je čerstvá
šestnáctka a bydlí v Praze – Radotíně. Zde samozřejmě hraje,
konkrétně na postu brankářky, za domácí klub - mladý výběr
s názvem LCC Chicks.
Již pátým rokem studuje osmileté gymnázium Nad Kavalírkou. Nemá
ráda lečo a na druhou stranu má ráda smích.
K tomuto sportu jsem přišla lehce, jelikož když hledáte v Radotíně sport, kterému se chcete věnovat, lakros je první na co narazíte. A tak to bylo i se mnou, když mi bylo 8 let a začala jsem hrát interkros. Nejdříve mě zaujalo, jak je lakros akční a běhavý sport, ale když jsem před 3 lety s tréninky skončila, už mi nechyběl ten sport samotný, ale i ty lidi kolem toho - tým, emoce a tak nějak vše.
Pozici brankářky se 100% věnuji teprve třetím rokem, a rozhodně
se nedá říci, že by to bylo dáno od začátku. Naopak, když jsem
zkoušela chytat v interkrose, tak se spíše trenéři chytali za
hlavu, než že bych já chytala míče. Později v ženském lakrose to
přišlo vcelku samo, nikomu se do brány tenkrát nechtělo a já jsem
byla asi největší blázen, který tam nakonec vlezl. Za což jsem teď
zpětně samozřejmě velice ráda :)
Upřímně jako o cíli o tom přemýšlím poprvé. Vždy jsem to brala tak, že chci být dobrá, nejlepší jak dokážu a pomáhat svému týmu co nejvíce dokážu a nehledět na to, zda-li je to reprezentace či není. Samozřejmě být v reprezentaci je asi snem a cílem každého hráče, takže by se dalo říct, že i mým.
Tak to záleželo zápas od zápasu. Zápasy proti LCC jsme braly spíše jako trénink, než nějaké soupeření. Naopak poslední zápasy, které proběhly mezi námi a týmem Jižního Města byly dost vyhrocené a dost jsme si je braly. V předposledním z nich jsme vyhrály první půlku, a přesto nám to na výhru nestačilo, a to by asi zamrzelo každý tým.
Ze zápasu o 3. místo opět s Jižním Městem, který skončil 6:9, si zas tolik neděláme, přeci jen to byl velice vyrovnaný zápas a tam pak už hraje roli i to štěstí. Kdybych chytla jednu střelu navíc, naproti tomu brankářka JM Áňa Ničová jednu pustila, tak mohlo být vše jinak. Mrzelo nás to, ale rozhodně neklopíme hlavy, ba naopak - o to víc budeme příště bojovat.
A co se týká zápasů s týmem FTVS Retro Teen. První zápas
jsme proti nim odehrály na podzim a ten se nám bohužel vůbec
nepovedl. Do zápasu jsme vstoupily přemotivované, pak jsme dostaly
dva tři rychlé góly a už jsme se vezly. Poslední zápas teď
v květnu už byl velice vyrovnaný a rozhodlo pár posledních
gólů z rozhozu, které jsme dostaly možná kvůli naší
nesoustředěnosti ke konci zápasu, možná kvůli něčemu jinému…
Přece jen většina z nás hraje seniorskou ligu prvním rokem a ve
vypjatějších chvílích je to možná znát. Ale nejen každá výhra, ale
i každá naše prohra je zase jedním krůčkem k tomu, abychom byly
lepším a zkušenějším týmem, než jsme teď.
Myslím, že není nic, čemu bysme s trenérkou LCC Chicks, Terkou
Sebastianidesovou, věnovaly větší pozornost. Snažíme se ze mě
udělat komplexního brankáře, pro kterého není jeho výška slabinou
;) Možná by se dalo prozradit to, že netrénujeme jen typické
brankářské dovednosti, ale občas i útočné kličky nebo obranu.