Člověk si tady musí místo v týmu zasloužit, říká Markéta Fišerová o hraní v USA

Stále více českých hráčů a hráček vyráží na zkušenou do zámoří. Loni na podzim se vydala do Spojených států amerických také Markéta Fišerová z Jižního Města, která je známá jako Maku, a lakrosu se věnuje od pěti let. O své zkušenosti z USA a také o to, jak je v kontaktu s lakrosovým děním u nás, se s námi podělila. „Chybí mi zlatá česká kuchyně a hromadná doprava,” zmiňuje mimo jiné sedmnáctiletá Fišerová.

Kde v probíhající sezoně hraješ a na jaké úrovni?
Tento školní rok se mi naskytla šance studia v USA. Díky tomu studuji střední školu a hraji lakros v zemi, která je kolébkou lakrosu. Při studiu střední může člověk hrát za školní tým a klub. Školní rok je rozdělen do trimestrů, kdy se každý z nich studenti zaměřují na jiné sporty. Lakros je jarní sport a jestli člověk chce mít šanci, že bude osloven vysokou školou, aby za ni hrál, je vlastně povinnost hrát i za klub. Mně se podařilo dostat do klubu NXT, který je 10. nejlepší v celé USA. Každá věková kategorie má dva týmy. Za lepší hrají holky, které jsou pak oslovovány školami z první divize jako třeba Boston College, Syracuse či Loyola. Já působila v tom druhém týmu. Za NXT jsem hrála celý podzim. Přes zimu jsem plavala a teď na jaře mi začíná školní liga. Ta probíhá jen mezi školami z jednoho státu. Já hraji ve státě Delaware, kde bohužel není lakros tolik populární. Měla jsem ovšem štěstí a má škola má velmi dobrý lakrosový tým. Minulý rok vyhrála státní turnaj a díky tomu dostáváme příležitosti si zahrát přípravné zápasy s lepšími školami z jiných států, jako jsou Maryland či Pensylvánie.

Co ti hraní lakrosu za mořem dává? Co ses tam naučila?
Člověk si zde musí zasloužit místo v týmu a pak se předvést na trénincích natolik, aby byl vybrán do hrací sestavy. Je tu mnoho holek, které trénují se zbytkem týmu, ale pak celý zápas prostojí na střídačce. Naučila jsem se tu nebrat místo v týmu jako samozřejmost a že pokud chci hrát, musím na sobě pracovat, abych byla lepší než ostatní. A také musím být schopná odehrát celý zápas, aniž bych střídala. Jejich herní taktiky jsou velmi rozdílné od českých. Zdejší hráčky mají skvělou fyzičku a jsou velmi agresivní. Čemu jsem se také musela přizpůsobit, byla jiná pravidla. Největší změna byla v počtu hráček, hraje se zde 11+1, což mění právě i taktiku.

Jaké jsou rozdíly mezi lakrosem v USA a Česku?
Největší rozdíl je kvalita lakrosu. Každý český tým má své „hvězdy“, ale tady je tým takových hvězd plný. Rozdíly mezi hráčkami z jednoho týmu nejsou tak drastické jako v Česku. Když nejsi dost šikovný, nebudeš holt v týmu a pokud chceš být součástí, tak na sobě musíš hodně pracovat sám ve volném čase. Holky, se kterými hraji, jsou zrovna ve věku, kdy se snaží, aby si jich vysoké školy všimly a nabídly jim místo v týmu. Pro ně lakros není hobby, pro ně je to cesta, jak získat místo na výběrové škole třeba i se stipendiem, a proto jejich nasazení na hřišti i mimo něj je velmi vysoké. Velký rozdíl je také v podmínkách, ve kterých tu trénují. Každý den po škole je dvou až tříhodinový trénink buď v posilovně, nebo venku na hřišti. Sport je zde navíc sponzorován známými značkami jako třeba Nike, Under Armour či New Balance.

Je něco, co bys chtěla přinést do lakrosu v Česku?
Obecně bych ho chtěla více rozšířit, aby lidé věděli o tomto skvělém sportu. To by přineslo mnoho nových hráčů a sponzorů. A co se týče stylu hry a pravidel, chtěla bych zavést 11+1 hráčů na hřišti. Mně osobně přijde, že hra je více různorodá a atraktivnější.

Jakým způsobem jsi v kontaktu s trenéry a hráčkami u nás?
S trenéry jsem domluvena na individuálním plánu. Před několika týdny přijelo do USA pár mých kamarádek, které jsou mé spoluhráčky a trenérky. Strávila jsem s nimi čas a mohla pokecat o různých novinkách. Ale jinak si průběžně píši s trenéry i spoluhráčkami ohledně lakrosu, ale i o různých ostatních věcech. Na konci minulého roku se mi i podařilo si zahrát s českým týmem v Hong Kongu turnaj v sixes, což také pomohlo se znovunavázáním kontaktů.

Jak přijali v USA zprávu, že bude lakros na olympijských hrách? Jsou viditelné změny v přístupu k sixes?
Zdejší hráčky a hráči lakrosu jsou z toho velmi nadšení a plní nadějí na medaili. Dokonce se tu i řeší, zda by mohli hrát i Haudenosaunee/Irokézové, i když vlastně nereprezentují vlastní stát. Že by se tu ovšem sixes začalo hrát nějak víc, bych neřekla. Ale myslím, že postupem času se tato varianta více rozšíří.

Co ti v zámoří nejvíce chybí?
Určitě má rodina a kamarádi. Ale našla jsem tu mnoho nových kamarádů, takže tu nejsem sama a opuštěná. Co mi ovšem také chybí, je zlatá česká kuchyně a hromadná doprava, po které není v mém okolí ani stopa.

Text: Pavel Urban
Foto: archiv Markéty Fišerové a Kateřina Hrubá