Den 8 (st 27/6)
Dobrý den celý den z Amsterdamu.
Káčovy lakrosové noční můry pokračují. Zdálo se mu o zápase proti Holandsku. Jednak prý odešel na začátku prodloužení na pivo, pak kluci dali gól, utekli ze hřiště a musel je trapně shánět, aby si šli potřást se soupeřem rukou.
Zápas proti Švýcarsku byl utrpení. Soustředit se a hlavně nabudit se bylo hrozně těžké, zvlášť když na vedlejším hřišti Holanďani vesele drtili Izraelce ve čtvrtfinále a hupkali směrem k semifinále. Jediné, co nám šlo, bylo tradiční střelecké cvičení před začátkem hry – soutěž v trhání tréninkových branek, které organizátoři moudře stavějí mimo zápasy před oficiální branky. Jinak to byl zápas jak pod dekou, jak to zhodnotil Káča. Obrana klimbala, útok se taky zrovna nevyznamenával... Naopak Švýcaři byli našláplí a snažili se. Jen tak tak jsme uhájili jednogólové vítězství a chvílemi to vypadalo, že se zapíšeme zlatým písmem do historie švýcarského lakrosu.
Míting týmu byl tentokrát hned po zápase a hodnocení, kdy se hráči navzájem posuzují a dávají si body, tentokrát kluci kolektivně a jednomyslně sfoukli rozsudkem „Všichni za tři a víc si nezasloužíme“.
Tommy odchytal zápas se zraněným stehnem, pokulhával a dohodli jsme se, že nemá cenu riskovat nějaké další zhoršení, Tommy si přebookoval letenku a vrací se domů už ve čtvrtek. Ještě večer měli s Kubajzem speciální brankářský trénink, takže Kubajz teď bude naprosto nejnadupanější v světu.
Nedostatek pomocného personálu se projevuje například tím, že náš zápas zapisovala Steph, koordinátorka rozhodčích celého ME. Hapemu projde přes prsty do klávesnice doslova každá čárka ze statistik, v silnějších chvilkách má k ruce aspoň někoho, kdo mu to z papírových zápisů diktuje.
Vyrazili jsme do města, abychom si trochu vyfoukali hlavu, kouknout na coffeeshopy a redlight district a jinou KPČ. Adéla nás odvezla na metro, které mimo centrum Amsterdamu jezdí po povrchu, takže jsme viděli, že vláček zrovna přijíždí. Naskákali jsme do něj a začali spekulovat o jízdenkách. Nakonec jsme asi o tři stanice později vystoupili a vydali se k automatu na peróně. Automat se sice tvářil, že bere platební karty, ale tvrdošíjně je ignoroval. Tak jsme nastoupili na další metro a jeli. Ve vlaku byl Čenda s Pennym a tam, kde nastupovali oni, automat fungoval. Dojeli jsme na Weesperplain a vystoupali do vestibulu k turniketům. Zřízenec metra byl úplně v pohodě a bez komentářů či divení nás turniketem nechal projít.
Doputovali jsme na Nieuwemarkt, kde se výprava jednak slila s druhou partou, která jela dřív, a pak jsme se s Káčou a Semerákem utrhli a toulali se sami, sem tam dali pivko a okukovali město.
Amsterdam má pohodovou a uvolněnou atmosféru. Ve čtvrti kolem Nieuwmarketu, kde je největší koncentrace cofeeshopů, je tráva cítit všude a ke stavu zhulenosti stačí jen projít pár ulic. V úzkých uličkách postávají a lákají prostitutky ve výkladních skříních nebo ve dveřích svých šmajchlkabinetů se vstupem přímo z ulice. Většinou jde o takové umělohmotné modely, které se na první pohled materiálově příliš neliší od nafukovací fanynky, kterou si s sebou přivezl švédský tým.
Fenoménem Amsterdamu jsou kola. Bycikly, rikšy, nákladní šlapadla, kola s přívěsy, vesměs retro typy a vehikly nevídané. Bicyklisti, jakož i piloti skútrů, motokol a podobných jednostopých zbraní, zásadně nebrzdí a málokdy uhýbají. Jezdí ze všech směrů, zákeřně a mnohdy neslyšně. Kupodivu jsme nezaznamenali žádný karambol, i když nám dost zatrnulo, když se na jedné křižovatce v jednom okamžiku střihlo asi pět jezdců z pěti směrů a to v plné rychlosti. Vypadalo to jako dobře secvičené kaskadérské číslo.
Amsterdamské domy se skládají z oken pospojovaných uzoučkými kousky zdiva. Jelikož podloží je měkké a zavodněné, domy se různě sesedají a naklánějí, na svislice se moc nehraje a ani lichoběžníkový tvar oken není nic, s čím by si Holanďani lámali hlavu.
Na večeři jsme zašli na döner do arabské kebabárny a akorát nám to vyšlo na konec prodloužení fotbalového zápasu mezi Španělskem a Portugalskem a penaltový rozstřel. S živelným televizním komentářem v arabštině to byl výborný zážitek.
Při cestě zpátky jsme se opět poprali s automatem na jízdenky. Tentokrát naše karty ožužlal a vyplivl, že mu nechutnají. Pak jsme si všimli, že má i šachtičku na bankovky, takže jsme jeli poctivě.
Páro fotek z města je zde.
Asi po deseti stanicích vyšetl Káča z iPhonovy mapy, že bychom mohli vystoupit dřív, protože je to do kempu blíž. Tak jsme vystoupili na stanici Kronenburg. Jak se záhy ukázalo, spletl si Káča na mapě umístění kempu a hřišť, takže jsme se kolem jedné v noci vydali na pochod přes Amsterdamse Bos, téměř totožný s tím, který absolvovala naše obrana před třemi dny. Byla vlahá noc a od kanálů kvákaly žáby.
Čeká nás zápas proti Walesu. Co to je velšani??? Izraelci je porazili, snad to sfoukneme i my.
Tak uvidíme.
Ondřej
Fotogalerie je zde.
„Guest blogger of the Day“ – Tereza Laláková
Po včerejším dramatu nastalo klidné ráno, kdy si hráčky mohly přispat. Jakmile byly všechny žaludky plné, a to jak žaludky hráček, tak králíků, vyrazilo se! Jako každý den proběhla v šatně taneční „show“ v podání Anny Dočkalové. Netradiční se však stala rozcvička, která byla plná křiku, hysterie a smíchu, což se vzhledem k našemu pohlaví dalo očekávat. Už na začátku jsme naladily tón naší hry státní hymnou. V prvních minutách zápasu, jak to bývá naším zvykem, se nám příliš nedařilo a Finkám jsme umožnily dostat se na útočnou polovinu. To byla ale jejich poslední možnost, jak dravě zaútočit na naši bránu. Díky skvělé obraně s ještě lepší opoře v bráně se nám podařilo finskému náporu odolat. Další vývoj zápasu byl zcela pod naším vedením. Góly do finské branky padaly jako jablka na podzim. Jedna hezká akce střídala druhou a my jsme jen zvyšovaly náš náskok. Pokud se Finkám poštěstilo ukořistit balón, nedokázaly ho přenést do útoku a tam vytvořit nějakou akci. Čisté skóre se nám ale nepodařilo udržet a do naší brány se došmudlaly čtyři góly. Konečné skóre zápasu bylo 18 : 4 stejně jako proti dalšímu severskému státu – Švédsku. V naší skupině jsme se tudíž po dnešním zápase ukotvily na třetím místě. Nyní se pilně připravujeme na zítřejší čtvrtfinálový zápas proti našemu dlouhodobému nepříteli – Německu. Své mozky jsme procvičily při legendární hře Česko, komunikační dovednosti při Aktivitách a bystrost u Pexesa. Němky se mají na co těšit.
S pozdravem dnešní zpravodaj Tereza Laláková pod vedením zkušeného editora Julie Hrazánkové
