12.8.2024
Ve vzpomínkách na srpnové akce jsme se tentokrát obrátili na hráče a hráčky, které teprve na daných akcích na mezinárodní scéně sbírali první zkušenosti. A jejich příhody stojí za to. Podíváme se na několik turnajů konaných v Česku.
Úvodní vzpomínka míří až do roku 1998. Tehdy se ještě konaly evropské šampionáty každý rok a od 8. do 16. srpna se hrál v Praze na ragbyovém hřišti Tatry Smíchov v Košířích pro ženy teprve třetí v historii. Češky obhajovaly bronz ze Švédska, ale na domácí půdě obsadily až čtvrtou příčku za Skotskem, Anglií a Walesem.
„Bylo to poprvé, kdy česká ženská reprezentace hrála takhle velký turnaj doma. Pamatuji si neuvěřitelnou atmosféru,“ říká Dagmar Merrellová, která se tehdy objevila v narodním týmu poprvé. „Byla jsem benjamínek, vodonoš. Hrála jsem s půjčenou lakroskou, v gumotextilkách a bála se přihrát, vystřelit na bránu, abych něco nepokazila. Kromě zážitků ze hřiště mám nezapomenutelné vzpomínky z pobytu s mými staršími spoluhráčkami. Jejich drsný humor ovlivnil celý můj život,“ dodala dlouholetá opora LCC Radotín.
Ze čtvrté příčky tehdy byly Merrellová se spoluhráčkami zklamané, ale v dalších letech ještě pár medailí na české konto přibylo. „Za Anglii, Skotsko a Wales vždy hrály velké statné ženy, se kterými jsme často bojovaly a mě to hrozně bavilo,“ usmívá se středopolařka, kterou zná v lakrosovém prostředí každý jako Dáju.
Už v 90. letech měla česká reprezentace také posily z USA a podle Merrellové šlo o příjemné obohacení. „Pamatuji si, že trenérka Lyn Johnson a hráčky Alyssa Kolowrat s Karen Scott přinesly do týmu hrozně pozitivní náladu a ve spojení s jejich zkušenostmi určitě týmu prospěly.“
Hřejivka v úporném vedru
Domácí ME z roku
2004 jsme si v této rubrice připomněli už minulý
měsíc: https://www.lacrosse.cz/historicke-okenko3 .
Pojďme se tedy přesunout na další evropský šampionát žen na české
půdě. Ten se konal v roce 2015 v Nymburce. Hrálo se od 6. do 15.
srpna a šlo už o desáté ME.
V českém týmu se objevila také Tereza Bartušková, které tehdy bylo teprve dvacet let. „Byla to moje první zkušenost se seniorskou reprezentací, takže plná očekávání a také zklamání. Zpětně to ale byl ten nejlepší odrazový můstek do dalších let. To se snažím vštěpovat svým svěřencům, ale i mladším spoluhráčkám. Někdy to prostě trvá, než dostanou šanci a vybojují si své místo,“ svěřuje se útočnice Jižního Města.
Před devíti lety panovalo v Nymburce po celý turnaj velké vedro a Bartušková přidává úsměvnou historku. Zahajovací zápas hrály Češky proti Anglii na rozpálené umělé trávě. „Nejenom, že jsme strašně prohrály, ale jedné naší spoluhráčce namazal masér nohy hřejivou mastí. Určitě si umíte představit, jak ji v zápase bylo. Doteď se divím, že ho dohrála a nezkolabovala,“ zmiňuje brzy třicetiletá hráčka a k boji proti vedru doplnila: „Samozřejmostí je hodně pít, ochlazovat se ledem či ručníky i během zápasu a doplňovat vyšší dávky minerálů. Osobně se v přípravě snažím navštěvovat co nejčastěji saunu, ale byly spoluhračky, které navštěvovaly i hot jógu. Jakýkoliv pohyb ve vyšší teplotě se v přípravě vyplatil.“
Před několika týdny se vrátily Češky z ME v Portugalsku, kde vybojovaly sedmé místo a také postup na MS 2026. V Nymburce byl český tým také sedmý, ale podle Bartuškové šlo o úplně jinou kvalitu turnaje. „I když se jedná o stejnou příčku, je to nesrovnatelné. Týmy přibývají a všechny začínají být hodně vyrovnané, čemuž tak před devíti lety nebylo. Náš letošní tým na tom byl fyzicky i herně mnohem lépe. Hodně pak rozhodují maličkosti, trochu štěstí a také zahraniční posily,“ vypočítává nyní už zkušená reprezentantka.
Klidně by se vrátil
Před sedmi lety se v Malešicích odehrál první ročník European
Lacrosse Challenge. Mezinárodní boxlakrosový turnaj pro mladé hráče
se konal vždy na konci srpna a v sestavě českého týmu v několika
ročnících působil i Jan Fišer.
Ten vzpomíná na akci z roku 2020, kdy už začaly problémy s covidem. „Byla škoda, že na turnaj nemohlo dorazit více týmu. Ale i tak, zahrát si za národní celek a dominovat nad ostatními soupeři jako tým byla skvělá zkušenost," líčí Fišer.
Ten se dostal před čtyřmi lety i do All Star týmu turnaje, což mu podle jeho slov přidalo na sobevědomí pro následující sezonu NBLL. „Zároveň je to vždy dobrý pocit, když vaší snahu vidí a ocesní i ostatní.“
Další akce pro juniory pak přibrzdil právě covid, ale v poslední době turnajů pro mladé zase přibývá, za což je rád i Fišer. „Mně se bohužel nepodařilo odehrát juniorských akcí tolik. Buď kvůli covidu, anebo protože jednoduše nebyly. Kdybych měl teď možnost se vrátit a turnajů odehrát více, vůbec bych se tomu nebránil,“ zmiňuje hráč Jižního Města.
European Lacrosse Challenge položil základy k tomu, že se za dva roky uskuteční v Praze boxové ME mužů i žen. „Těším se hodně. Doufám, že budu mít šanci na ME mužů si i sám zahrát,“ dodává Fišer.
Text: Pavel Urban
Foto: ČLU, LCC Radotín