11.5.2016
Ondřej Sochna, hráč bývalé Slavie, dnes člen Sokola I Smíchov, který se věnuje výhradně fieldlakrosu, bude během nadcházejícího ME 2016 jednou z opor českého útoku. Rozhovor s ním pořídila Eliška Karásková.
Tak jako někteří další čeští lakrosoví hráči i Ondřej jako malý kluk nejdříve hrával fotbal. S tím ale skončil, když jej trenéři začali učit správně padat tak, aby byl odpískán faul. To mu nedávalo smysl. Přestože se, jak sám říká, cítí být sportovcem vhodným spíš pro individuální sporty, především kvůli své uzavřenější povaze, začal v první třídě hrát interkros. V patnácti letech se ho snažilo Jižní Město získat do svého boxlakrosového týmu, ale odmítl, protože v té době lakros hrát nechtěl. Nicméně o sedm let později nakonec začal hrát boxlakros za Slavii, nyní se už přes dva roky věnuje výhradně fieldlakrosu.
Podle Ondry je cesta od interkrosu přes boxlakros až
k fieldlakrosu ideální. Hráči mají během interkrosu dostatek
času a prostoru osvojit si práci s lakroskou a díky
zkušenostem ze všech typů hry jsou schopni herně vyzrát
v kvalitní fieldové hráče.
Proč jsi s boxlakrosem, který je v ČR velmi
oblíbený, skončil?
Boxlakros jsem hrával
přibližně osm nebo devět let a přestal mě bavit. Převažovaly
u mě zkušenosti s na můj vkus přílišnou agresivitou
hráčů. Field je víc taktický a konstruktivní, musí se
u něj hodně přemýšlet. Navíc, když tým ztratí míček
a odehraje ho někam, kam nemá, tak se zkrátka neodrazí od
mantinelu, jde do autu a je těžké, daleko těžší, ho znovu
získat. Je to sice trošku paradoxní, ale některé střety ve fieldu
jsou daleko tvrdší než v boxu. Vzhledem k velikosti
hřiště mají hráči větší prostor nabrat rychlost a zákroky jsou
v podstatě takové, že hráč dá pěsti a ruce k sobě
a snaží se soupeře od sebe odrazit. Když je protihráč
rozběhnutý 20 až 30 metrů, tak je to holt tvrdší střet než
v boxu.
Spolu s dalšími hráči ze Sokola I Smíchov
jezdíš hrát fieldlakros do Německa, konkrétně do města Erlangen.
Jak tam vypadá soutěž?
V rámci
fieldlakrosu je v Německu mnohem propracovanější liga než
u nás. Mají základnu přibližně 40 týmů, které jsou rozděleny
na divize podle oblastí (Bundesliga Nord-Ost, West, Süd pozn. red).
V každé oblasti je většinou ještě druhá liga. Vítězové divizí
pak hrají o národní pohár.
Jak ses do Německa dostal? Měl jsi nějaké dřívější
vazby či kontakty na někoho z hráčů?
To
vůbec ne. Zúčastnil jsem se fieldlakrosového turnaje
v Budapešti, kde jsem se seznámil s některými hráči
a sami mi nabídli spolupráci. Když jsem k nim přišel,
hráli v druhé lize, nyní jsme v první.
Kde hledáš motivaci?
Hodně mě
motivuje právě to, že si můžu zahrát v Německu. Je ale pravda,
že jsem jeden z mála, co ze Sokola I Smíchov chodí hrát.
Je nás tak sedm osm, co se chtějí lakrosu opravdu věnovat, ale
tréninky vůbec nemáme, protože je téměř nemožné se sejít.
Co říkáš na rozlosování skupin?
Naše skupina lehká rozhodně není. S Anglií se samozřejmě měřit
nemůžeme. Lotyše porazíme určitě, ale musíme si na ně dát pozor.
Mají jiný druh hry, spíše silový. Musíme je porazit hlavně herně.
Kdyby hráli boxlakros, tak si myslím, že by nám mohli klidně
konkurovat, protože striktně hrají, co mají, a hlavně silově.
Za posledních pět let šli herně rychle nahoru. Co se týká německé
reprezentace, tak moc optimistický nejsem. ČR porazí jakýkoli
německý tým, ale s jejich reprezentací to tak jednoduché
nebude. Organizují několikrát ročně kempy, kam si zvou trenéry ze
zahraničí, hlavně z USA, a rozebírají hru, věnuje se jim
i mnoho kondičních trenérů. Na kempech je přibližně 70
nejlepších borců, ze kterých se pak vybírá reprezentační mužstvo.
To, jestli je porazíme či ne, bude záležet hlavně na tom, jestli
s nimi udržíme tempo fyzicky a také herně. Nesmíme
chybovat. Řekl bych, že vyhrát tento zápas bude naším hlavním
úkolem. „
Každopádně se ale na ME strašně těším. Jeden z mých největších
lakrosových zážitků je účast na MS ve fieldlakrosu 2010. Sice
jsme skončili třináctí a já poslední zápas se Skotskem vůbec
nenastoupil, ale i tak byla během celého mistrovství skvělá
atmosféra. Bylo zajímavé vidět nejlepší fieldové týmy bojovat
o medaile.
Jsem si jistý, že letos budu mít zážitek podobný a navíc snad
bude naše umístění mnohem výš.
Jaký máš názor na reprezentační tým? Jsi jeden
z mála hráčů, který nepochází ani z jednoho z dvou
hlavních týmů, které tvoří reprezentaci?
Je to
poměrně těžké. Řekl bych že se začíná situace výrazně zlepšovat,
ale i tak mi přijde, že reprezentační tým není dlouhodobě
kompaktní. Alespoň tak, jak by měl podle mě být. Dříve to bylo více
citelné, ale i dnes přetrvává jistá rivalita mezi klukama
z jednotlivých týmů hlavně tedy mezi Jižním Městem a LCC.
Bylo to znát například i během přípravy na minulém
mistrovství, kdy se těsně před odjezdem odsouvaly vzájemné zápasy,
aby hráči, kteří spolu v reprezentaci trénují nemuseli hrát
proti sobě.
Řekla bych, že úspěch na tomto ME je pro nás velmi
důležitý i z důvodu výraznější propagace a zviditelnění
lakrosu v ČR.
Nemyslím si, že by zisk
medaile mohl mít na propagaci takový vliv. Podle mě by to především
chtělo do začátku zaplatit trenéry a začít hrát ve více
mužstvech. Mužstvo může vést trenér s jakoukoli licencí. Pak
by se to mohlo začít rozrůstat jak herně, tak v povědomí
lidí.