Povídání s Veronikou Brychcínovou

(ado) Veronika Brychcínová přezdívaná Beruška je z Prahy a je jí 34 let. Hraje za tým FTVS Retro Teen, její začátky byly v týmu Free Foot Flamingo a LK Slavia Flamingo Praha. Pedagogická fakulta obor tělesná výchova, anglický jazyk dostudována pozdě, ale přeci před dvěma lety. Živí se na volné noze službami ve sportu, momentálně ve spolupráci s běžeckými stránkami Behej.com, Pražským mezinárodním maratonem a společností Bootcamps. Má ráda, když slyší: "Kafíčko je pro vás?" a nemá ráda slovo "Kdyby…"    

• Beruško, jsi nejaktivnější hráčkou ženského lakrosu co se reprezentačního výběru týče. Zúčastnila jsi se od roku 1993 všech mistrovství světa a mistrovství Evropy s českou reprezentací. Jak se cítíš v pozici takto zkušené hráčky lakrosu?  

Je toho skutečně hodně kolik toho člověk s lakrosem zažil...krásný kus mého života, který mi nikdo nevezme. Co se týče herních zkušeností, baví mě předávat je dál. Skrývá se v tom velká výzva, protože zkušenost sama nestačí. Člověk musí být velice otevřený, připravený se stále učit, aby byl schopen svoje zkušenosti předat dál alespoň částečně.  

• Od roku 2002 jsi prezidentkou svazu Českého ženského lakrosu, co takové prezidentství obnáší?

S časem se to hodně mění. Na začátku, když ve svazu bylo jen pár lidí, jednalo se o všechno od komunikace se zahraničím, přes úpravu pravidel po organizování prvních juniorských soustředění. Postupně se zapojilo aktivně více lidí a moje role se hodně zúžila. Teď to obnáší schůzky, kde se řeší fungování a koordinace svazu, jeho rozpočet, komunikace se zahraničím a podobně.  

• Řekni nám více o Tvé vášni a úspěších v běhání.

První pravidelné výběhy mě moc nebavily a kvůli motivaci jsem si třeba hodinu představovala jak běhám při zápase po hřišti. Po první tisícovce kilometrů mě běhání začalo docela bavit. Po dalších několika letech ve mě zesílila motivace natolik, že jsem byla ochotná běhu obětovat téměř cokoli. Období skutečně intenzivního tréninku trvalo tři roky a vyvrcholilo úspěchem v roce 2007, kdy jsem zlepšila svůj čas maratonu téměř o půl hodiny a současně tak vybojovala titul mistryně ČR v maratonu. Celé je to pro mě stále malým zázrakem.  

• Jak to vypadá momentálně s Tvou běžeckou kariérou?

O běžecké kariéře to nikdy moc nebylo. Nechala jsem se vést pocity a motivací až tam, kam to za daných podmínek šlo. Dostalal jsem se na hranici svých možností a chtít pokračovat dál už v určité chvíli nebylo slučitelné jak s fyzickým tak psychickým zdravím. Poslechla jsem varovné signály a zpomalila jsem. Běh se teď stal součástí mé práce, což je pro mě plnohodnotnou náhradou za naběhávání vlastních kilometrů.  

• Jaké jsou Tvoje aktuální pocity z lakrosového dění v ČR, co by jsi ráda vybudovala nebo změnila?

Jsou to pocity jak pozitivní tak i neutěšené. Na jednu strany se nám podařilo vybudovat dobré jméno na mezinárodním lakrosovém poli, několikrát k nám dostat nejlepší světový lakros, každoročně pak díky Prague Cupu mezinárodní lakros, zaznamenali jsme nárůst juniorského lakrosu. Na druhé straně se dlouhodobě nedaří výrazněji zvýšit členskou základnu a rozšířit s větším úspěchem hru za hranice Prahy a až na vyjímky nám zcela chybí žákovská kategorie. To je obrovská výzva a člověk má někdy pocit, že boj s větrnými mlýny. Co změnit a co udělat, to je věčná otázka na kterou nejen já hledám odpověď. Pořád ale je prostor, kam směřovat, takže jděme dál.