Představujeme vám Lenku Peškovou

Jak ses dostala k lakrosu?

K lakrosu, pro mě v tu chvíli zcela neznámému sportu, jsem se dostala v r. 1996, kdy jsem se přistěhovala do Radotína.

Nejprve jsem jen sledovala svého manžela Jirku Peška, jak mu to jde na zápasech mužského lakrosu.

Pak mě ale jednoho dne oslovila Simona Baráková, jestli bych nechtěla zkusit hrát. No a už to bylo.

Co bylo Tvojí motivací hrát v reprezentaci a trénovat někdy i 5x týdně?

Na tréninky 5x týdně už teď vzpomínám s láskou, ale tehdy jsem je někdy až z duše nenáviděla.

Bylo to velmi náročné období, sama nějak nechápu, jak jsem to všechno stihla, zvládla a hlavně ve zdraví přežila.

Ale byla tam výborná parta lidí, se kterými jsem se chtěla pravidelně vidět a něco nás prostě strašně moc spojovalo.

Jak ale s Dájou Merrellovou občas ještě vyčteme Filipovi Bažantovi (kondiční trenér pro MS 2009), že jeho práce na našich postavách nevydržela celou záruční dobu 24 měsíců.

Jaký je Tvůj osobní nejoblíbenější lakrosový moment?

Zažila jsem jako manažerka 2 mistrovství světa U19 (holky a kluky), jako hráčka 2 mistrovství světa, 3 mistrovství Evropy, spoustu mezinárodních turnajů a domácích ligových zápasů s LCC a taky úžasný turnaj s Chillies na Hawai.

Tím „nej“ lakrosovým momentem je však vítězství s LCC v poháru mistryň v roce 2010. To byl neskutečný zážitek a pocit, na který budu vždy vzpomínat.

A co budoucí lakrosové plány?

Moje další lakrosové plány jsou již jen na bázi pozorovatele. Tedy alespoň se o to snažím, aby to tak bylo….

Ne že bych si občas nechtěla zahrát, ale je tu spoustu mladších a šikovnějších hráček, tak ať mají pole působnosti volné.

Jedině množstvím odehraných zápasů půjde jejich lakrosový um a sebevědomí nahoru.

A to je pro náš lakros jen dobře, držím jim všem palce, ať si s lakrosem zažijí minimálně tolik úžasných zážitků, jako se to podařilo mě.