Seznamte se - Bára Vinařová, SK Lacrosse Jižní Město

(ado) Barbora Vinařová, dlouho předtím Strohsová, hraje jak jinak než za Jižňák. Je jí 34 let a je z Prahy. Pracuje ve stavební firmě, kde se věnují svařování hliníku, ale do Humpolce se ještě neodstěhovali :) Nesnáší zvuk budíku a jako některé hráčky v rozhovoru dříve uvádí, že nemá ráda, když někdo říká "To nejde".

• Báro, myslíš, že bys nám prozradila, kdy jsi s lakrosem začala a čím Tě tak upoutal, že ses u něj rozhodla zůstat až do dneška?

Tak to už je pěkně dávno, skoro se mi chce říct, že to je pravěk… Ale bylo to, myslím, v prosinci 1988, kdy jsem poprvé vyrazila na doporučení Medvídka (David Vortel) na trénink do tělocvičny na Právnickou fakultu. Z prvního tréninku jsem si odnesla oteklý ret od odraženého míče, takový botox zadarmo. Vlastně ani nevím, co mě zezačátku upoutalo, asi to že mi lakros hned šel - byla jsem přirozený talent :) Později to byla určitě parta lidí a to je nakonec důvod, proč v lakrosu straším dodnes.

• Jak se podle Tebe změnil lakros v Čechách v porovnání s devadesátými léty?

No především v první řadě vybavením a zázemím. Málokdo si asi dokáže představit hrát zápasy s dřevěnou lakroskou v ruce a gumotextilními kopačkami na nohou na louce na Strahově nebo na pískovém hřišti v Radotíně, převlíkat se pod stromy, napouštět tenisáky vodou pomocí injekční stříkačky, protože kaučukových míčů byl totální nedostatek…:) Prostě mazec, ale i tak bylo hodně legrace. V druhé řadě se lakros změnil i v jiném způsobu hry, dnes je určitě dynamičtější a fyzicky náročnější, také se hodně změnila pravidla, no je toho dost jiného. Ale myslím, že všechny ty změny jsou pozitivní.

• Jaká je Tvá první reprezentační lakrosová zkušenost a jaké jsi měla pocity? Na jaký svůj reprezentační výkon jsi nejvíce pyšná?

První reprezentační start jsem absolvovala hned na Mistrovství světa a to v roce 1993 ve skotském Edinburku. Za celé MS jsme vstřelily asi 5 golů, z toho jeden já, takže to se dá považovat za můj osobní úspěch, je to 20% vstřelených gólů celého týmu, ne? :) Pocity jsme měly všechny asi dost podobné – na jedné straně obrovská radost, že jsme tam, na druhé straně jsme si ale uvědomovaly, že světový ženský lakros je prostě úplně jinde a že se nám hned tak nepodaří hrát se světovou špičkou alespoň trochu vyrovnané zápasy.

A co se týká výkonu, na který jsem nejvíce pyšná, tak abych pravdu řekla, nikdy jsem to tak nebrala, vždycky jsem chtěla, aby se dařilo týmu, aby byla dobrá nálada, sranda. A vzhledem k postu, který jsem v reprezentačním týmu hrála mě vždycky víc potěšila povedená akce. A než góly moje, tak góly spoluhráček po mojí dokonalé nahrávce :)

• Co by jsi vzkázala všem začínajícím a potenciálním hráčkám lakrosu?

Aby vydržely, i když jim to ze začátku třeba hned nepůjde. A aby lakrosu a tréninku obětovaly i nějaký čas navíc, vrátí se jim to. A pak bych jim popřála – aby měly stejné štěstí jako já na super spoluhráčky (a i protihráčky) a aby byla i jejich lakrosová kariéra plná spousty zážitků, na které budou vzpomínat, až je někdo po 20 letech požádá o rozhovor :)