Dnešek už nás sice nepřivítal vlídným ránem, ale i to nás neodradilo od výběhu. Potřebovali jsme se trošku lépe probudit, nežli na zápas s Německem - a vyplatilo se. Po klasické snídani v klasickém čase, jsme vyrazili na zápas s Walesem, hraný v klasickém čase od 10:00. V předzápasovém programu nastala jediná změna - a sice to, že jsme brainstroming vsunuli mezi protažení a rozházení - evidentně další věc k dobru. Jako každý zápas jsme opět začali dobře. Svědčí o tom už jenom to, že jsme soupeře pustili k balonu až po 6 minutách! K tomu si připočtěte dobrý pohyb, bezchybné a nebezpečné střely a můžete si udělat obrázek, jak hezky to muselo vypadat. Tento skvělý úvod má na svědomí změna herního stylu, kterou naordinovali trenéři, kteří výborně přečetli soupeře. Díky tomu jsme prvníperiodu vyhráli 2:1.
Ve druhé periodě se to už více sklouzávalo ke hře „nahoru a dolů“, ale díky opravdu výbornému výkonu Matěje Baráka v (pro něj netypické) bráně, jsme se drželi nahoře. Celých 6 zákroků měl na svém kontě pouze v druhé části zápasu. Periodu jsme vyhráli stejným poměrem jako první. A tak jsme si na nefungující tabuli představovali skóre 4:2.
Ve třetí periodě nás soupeř trošku zatlačil a naše obrana se stávala propustnější. Wales srovnal na 4:4 a v trenérských myšlenkách už určitě pomalu začala vyplouvat vzpomínka na včerejší zápas s Německem. Tomu jsme však rozhodně chtěli zabránit, a tak jsme coachům ukázali, že se v takových momentech zase nepo... nepoto... no napadá mě spoustu expresivních výrazů. Jistě mi však rozumíte, co mám na mysli. Abych navázal - prostě jsme jim hned po jejich srovnávací brance ten gól vrátil po fast breaku vzniklého z rozhozu. Tím bych chtěl vypíchnout, že sběračské lajny fungovaly na jedničku a skoro všechny míče byly naše. Pak jsme přidali ještě jeden gól a 2 minuty před koncem periody se zdálo, že už míček udržíme v útoku. Jenže skutek utek - první minutu to ještě šlo, došlo i na střelu z připravené pozice. Ta sice gólem neskončila, avšak odražený balon jsme opět získali, bohužel jsme o něj hned přišli zbytečnou střelou z úhlu. To jen ukazuje na herní nevyzrálost (vyzráváme však zápas od zápasu). A aby toho nebylo málo, při waleském útoku, těsně před koncem třetí periody, přišlo zbytečné vyloučení. (Stav 6:4 pro nás).
Chytří Walesané jen míč udrželi a poslední perioda začala bez rozhozu a z přesilovky gól dali - 6:5. Soupeř začal utahovat a my jsme ztráceli pohyb. Ovšem v náš prospěch mluvila trpělivost. Hraním signálu jsme si vypracovávali dobré pozice a zvyšovali jsme až na 9:5. Poté však přišla chvíle Walesanů a ti začali dotahovat. Naštěstí chytrou hrou jsme je ke srovnání nepustili. Celkové skóre vykouzlilo všem českým hráčům, trenérům, manažerům a příznivcům úsměv na tváři. Skončilo to 9:7.
Vyzdvihl bych výkony naší brankářský dvojky, která zachytala excelentně (13 zákroků, 65% úspěšnost), a obranných středopolařů, kteří nádherně vyváželi balony. Jako nejlepší hráč byl na večerním meetingu zvolen Mike Ronovský, který se sice krátce zapojil do hry, ale lítal tam jak voják, který dostal kulku do míst, kam ani slunce nesvítí. Samozřejmostí je poděkování i všem ostatním klukům, co se na hřiště nedostávají a jen čekají na svojí šanci. Jejich podpora je pro náshrozně důležitá! Dvě výhry jsou tedy naše a postup ze skupiny jasný. Dříve než jsme však mohli spekulovat o tom, jak nakonec dopadneme ve skupině, jsme si sbalili věci (někteří využili i Ice Baths - suprová věc), a rozdělili jsme se na dvě skupinky.
Skupinka diváků na stadionu a skupinka diváků v provizorním kině s přímým přenosem na hostelu. Na programu byl zápas Kanada vs. Irokézové. Všichni očekávali vyrovnané utkání, ale po první půlce, kdy Kanada vedla 11:4 si všichni určitě říkali, že vítěz je jasný. Jenže severoameričtí indiáni nám ukázali, že i takovéhle zápasy se dají zvrátit. Sice se jim to na konec nepovedlo, ale alespoň stáhli nepříznivé skóre na konečných 11:9 pro Kanadu.
Následující program byl docela jednoduchý - spánek. Teda tak to pojalo 99 % týmu. Jen někdo zůstal vzhůru a koukal na zápas Finsko - Německo, kteří Finové překvapivé vyhráli a docela zamíchali s pořadím ve skupině. Kvůli rozdílu skóre nás odsunuli na třetí místo, a tak zítra hrajeme rozhodující zápas s Nizozemskem, který ukáže, zda máme na to hrát o umístění v top 5 světa.
Po odpolední „šlofíčku“ jsme vyrazili na druhé hřiště, kam jsme byli naší pečovatelkou Tiinou pozváni na finskou fotbalovou ligu. Nevím, o co šlo, zda o finále, nebo jen ligový zápas, ale zápas to byl hrozný (dle mého názoru i podplacený). Každopádně jsme si však užili fandění, překřičeli jsme i kotel domácího týmu a párkrát roztleskali celý stadion - holt Češi umí udělat show. Pak nás jen čekala večeře, kde Tiina ukázala svojí stinnou stránku. Po nabídnuté pomoci s přepravou jídla ani nepoděkovala a ještě nám vyhubovala, že omáčku nám nesvěří, že bychom ji mohli rozlít. Mírně rozladěni (nebo spíše jen já, který, jak blbec, přenášel těstoviny) jsme pádili na hostel. Proběhl meeting, dohodli jsme se, že porazíme Nizozemce, což zní jako plán. Padlo něco o tom, že nebudeme tolik zbytečně vylučovaní a že se budeme více hýbat. Takže držte všechnymožné výstupky... no radši ne, palce stačí, abychom ten zítřejší zápas vyhráli.
Howgh, AP domluvil.