Dnešní zápas měl být tím, na co se každý na mistrovství světa těší, a to zahrát si proti týmu z jiného kontinentu. Naneštěstí pro nás, to byla namotivovaná Austrálie, která zatím na celém turnaji vyhrála pouze jeden zápas, a proto si další možnost na výhru nechtěla jen tak nechat vzít, a bohužel jí to vyšlo, tento tým nám udělal černou skvrnu na naší cestě šampionátem.
Zápas z naší strany nebyl vůbec tak dobrý, jak mohl být. A začalo to už ráno, když na ranní výběh nepřišli hráči ze dvou pokojů. A i na rozházení scházela naše obvyklá dravost. A když naší chybějící bojovné náladě nepomohlo ani rozběhání před zápasem, které nám v minulosti přineslo štěstí, tak zápas vypadal, tak jak vypadal. Byla to prostě jedním slovem křeč. Těžce se nám získávaly míče, bohužel bez držení míče se hraje a vyhrává těžce. Ale zase na druhou stranu, když jsme byli v útoku, tak se nám převážně dařilo a většina střel skončila v síti soupeřovy branky. A i proto přes velký rozdíl gólů mezi námi a Austrálii, měl Matěj lepší skórovou bilanci než gólman soupeře. Také bych rád pochválil obranu, která dokázala udržet nervy na uzdě a vysloužila si na trestné lavici pouhých 5,5 minuty. Ale i přes tato fakta náš zápas skončil 27:4. Nás aspoň může těšit, že jsme si slabší chvilku vybrali až v posledním dnu, a díky tomu jsme vybojovali krásné 6. místo, na které můžeme být právem hrdi, jelikož jsme během mistrovství vyhráli mnoho těžkých zápasů, a věřím, že se v budoucnu nebude vzpomínat na tento nevydařený zápas, ale na jiná vítězná utkání, která byla plná radosti ze hry a kolektivní spolupráce.
Po vytouženém odpískání toho to zápasu jsme se stihli podívat na zápas o třetí místo, který ovládli Irokézové poměrem 19:1. Zápas byl docela nudný. Protože se hrálo jen na jednu bránu. Jediný, kdo dal gól do sítě nejlepšímu brankáři MS, byl anglický hráč s číslem 22, který tuto historku pak říkal na party asi 2 hodiny… Také jsme shlédli finále, které bylo velmi napínavé a skončilo dvougólovou výhrou USA nad Kanadou. Hráči Spojených států se tak stali absolutními vítězi MS U19 2012, avšak zápas byl docela nervózní z obou stran. Jen ke smůle Kanadské reprezentace její hráči udělali více hloupých chyb, jako např. nepřipravené střely na bránu směřované přesně do lakrosky brankáře, taktéž měli překvapivě mnoho nepřesných nahrávek a tím i následnou ztrátu míče. Za tým Ameriky byla nejvíce vidět 25, Mattew Kavanagh, který hraje za univerzitu Notre Dame a obránce s českým jménem Stephen Jahelka, který by mohl hrát i za Českou republiku.
Po zápase následoval závěrečný ceremoniál, kde se předávaly medaile a hodně se děkovalo, ale také se vyhlašovali nejlepší hráči turnaje neboli top 10 a v této sekci náš tým exceloval, jelikož komise, postavená ze všech trenérů, z našeho týmu vybrala tři hráče, a to Dominika Peška, Jiřího Loskota a Radka Skálu. A za to, že z národního týmu Česka bylo vybráno tolik hráčů, jsem opravdu rád, jelikož je vidět, že v naší zemi ta kvalita hráčů opravdu je. Ale osobně si myslím, že je ještě mnoho hráčů, kteří by si tuto cenu taktéž zasloužili, jelikož každý v týmu má svou úlohu, a když se vyhraje zápas má na tom zásluhu celý tým.
Po předání všech těch drahých kovů jsme se odebrali na hostel, kde jsme si odpočinuli a nabrali síly na závěrečnou party.
Doufáme, že navážeme na tento úspěch, který jsme tady udělali. A že to i další mladé kluky u nás v Čechách bude motivovat k hrání fieldlakrosu.
M. Hodaň
Foto:
ZDE
Video P. Skála:
ZDE
Video V. Oulehla:
ZDE
Video P. Fait: ZDE