Týmový úspěch řadím nad individuální, líčí Michaela Srchová

Středopolařka mistrovského týmu LCC Girls Michaela Srchová (32) reprezentuje Česko kromě lakrosu i v mushingu – závodění se psy. V létě se zúčastní mistrovství světa v ženském lakrosu, které se bude konat v Marylandu a zároveň doufá ve výběr na Světové hry v Birminghamu. Z konceptu Sixes je Srchová nadšená a věří, že když se lakros ukáže na olympijských hrách, může přitáhnout nové hráče.

Lakrosu se věnujete od malička, co vás k němu přivedlo?
Velká část z mé rodiny hraje nebo se aktivně podílí na chodu našeho radotínského klubu. Lakros hráli i moji rodiče, kteří se v současné době věnují mládeži. Bylo to tedy víceméně nevyhnutelné.

Máte spoustu dalších zájmů, například mushing, ve kterém se vám také daří. Máte na lakros stále tolik času, kolik byste chtěla?
Naštěstí se tyto dva sporty dají docela dobře kombinovat. Díky tomu, jakou dělám práci, mám dostatek času na obojí. Mushing je určitě časově náročnější, protože psy po tréninku neodložíte do kouta jako lakrosku a rozlišovák, ale musíte se jim věnovat i jinak. Snažím se nezanedbávat ani jedno a zatím se mi to snad daří. Podle toho, v jakém sportu se blíží vrchol sezony, na ten se zaměřuji více. Naštěstí lakrosové MS a ME bývají v létě a mushingové MS (off-snow) na podzim a (on-snow) v zimě.

Jak jste zvládala dva sporty při studiu?
Při studiu vysoké školy to s časem bylo kupodivu lepši. Teď se to s mou pracovní dobou naštěstí dá zvládat, ale je fakt, že moc volného času nemám.

Jaké bylo účastnit se mistrovství světa v Praze v roce 2009?
Myslím, že na tomhle MS jsme měli vážně skvělý tým, takže to bylo skvělé.

Na svůj první světový šampionát jste do Annapolis odjela v roce 2005 jako patnáctiletá holka. Jak vzpomínáte na tehdejší repre a zážitky z turnaje?
Vidět, jak to v Americe funguje, byl skvělý zážitek. V týmu jsem sice byla nejmladší, ale vůbec mi to nevadilo. Měly jsme tam fajn partu. Zápasů za repre jsem odehrála asi už tolik, že si z tohohle MS vzpomínám snad jen na zápas proti USA. No, docela jsme tehdy koukaly.

Na posledním MS v roce 2017 jste skončily desáté. Jak obtížné bude na toto umístění navázat?
Teď dlouho žádná velká mezinárodní akce nebyla, takže těžko říct, kolik práce odvedli ostatní. Mám ale pocit, že většina týmů, včetně nás, se dost posouvá. Věřím, že složíme tým, který dosáhne opět minimálně na desátou příčku.

Jak vnímáte fakt, že má lakros velkou šanci stát se olympijským sportem?
Je to skvělé. Lakros je krásný komplexní sport, ve kterém nestačí jen fyzická zdatnost. Hráč musí být zručný s lakroskou, umět herně myslet a pracovat v týmu. Líbí se mi hlavně koncept Sixes, je to rychlé a akční. Myslím, že když se ukáže na olympijských hrách, může přitáhnout nové hráče.

V Národní lize ženského lakrosu vedete tabulku kanadského bodování a první v produktivitě jste i v Czech Sixes League. Cítíte se jako lídryně, nebo dáváte přednost týmovému úspěchu?
Zajímavá otázka. Je jasné, že mě těší individuální statistiky, ale pořád je lakros týmový sport. Když dám gól, uvědomuji si, že je na něm práce spousta dalších lidí. Někdy dá gól někdo jiný a já z toho mám úplně stejnou radost, jako kdybych branku trefila já. Vždy je to zásluha celého týmu, a proto týmový úspěch určitě řadím nad ten individuální.

Kromě toho, že lakros sama děláte, trénujete i juniorské hráčky, co vám to přináší?
Lakros hraji už opravdu dlouho, mám dost odehráno a zkušenosti se snažím předávat dalším. Být trenér je pro to ideální. Navíc mě to baví, což je nejdůležitější.

Jaké jsou vaše cíle do budoucna?
Nejbližším cílem je mushingové MS ve Švédku na konci února. Na jaře pak MS v canicrossu (běh se psem) ve Francii a v létě pak lakros. MS a pokud se dostanu do výběru, tak Světové hry v Americe. Plány mám zatím jen sportovní.

Text: Natálie Chocholoušová

Foto: Kateřina Hrubá