Vítězné „vlčí“ tažení do hor

(MH) Po ne zcela dobrém výkonu v sobotu na Jižním Městě v juniorské lize vyrazili v neděli 1. dubna radotínští Wolves, posíleni o kapitána Nováka a brankáře Mareše, dobýt pevnost na východě Čech – Králíky. Po příjezdu je překvapila zima, pouhé 3 stupně, sníh a voda na hřišti.

Šlo sice o zápas s posledním pořadovým číslem nadstavby, ale bylo o co hrát. Vlci chtěli dovršit svůj vítězný hattrick a místní Highlanders zas chtěli vybojovat svoji první výhru. Zápas byl hrán od začátku v dobrém tempu, domácí vsadili na tvrdost a hosté zase na svoji rychlost a mrštnost. První perioda skončila lépe pro domácí v poměru 3 : 1. Ve druhé periodě se hrálo „nahoru – dolu“, ale hosté tahali za kratší konec, a kdyby nebylo střel z dálky, skóre mohlo být horší než 5 : 4. Do třetí periody vstupovali Vlci pětiminutovou přesilovkou, která se časem 3x dostala až na výhodu dvou hráčů. A Vlci ukázali, že umí kousat hlavně při početní výhodě. Skóre se měnilo velkou rychlostí, až se zastavilo pět minut před koncem na stavu 9 : 10. V té chvíli si i domácí zkusili přesilovou hru trvající pět minut. Dokázali ji využít hned dvakrát. Za hosty srovnával Gottwald na 11 : 11 a v závěru k radosti Vlků napravil své vyloučení Kuba Výmola střelou z dálky a tím stanovil konečné skóre na 11 : 12 pro Wolves.

V domácím dresu byla vidět nejvíce dvojice Čech a Macek, za hosty Novák, Gottwald, Výmola a dobře chytající Mareš. Vlci se tímto třetím vítězstvím za sebou dostali jen bod od play-off a příští rok budou chtít určitě mladíci z Radotína hrát určitě výše. Chuť i potenciál na to rozhodně mají.

Martin Hodaň

úsměvný deník Marka Halody: 

Marečkův deník, hvězdné datum: 1. 4. 2012/21:24

Jako obvykle pro nás cesta začala poměrně hladce. Vyjeli jsme okolo desáté a cestou jsme se stavili u Mekáče. V Králíkách nás, jak již Párek předpovídal, zastihlo sněžení a zhruba 3 ° teploty, což bylo oproti radotínskému slunci a 15 °C celkem drsný.

Před zápasem začala jako vždy vážná porada. Trenéři do nás vtloukali, že máme sbírat odražené míče a v přesilovce hrát clony... Na začátku zápasu jsme hráli poměrně dobře, ale jak je u Wolves zvykem, po pár minutách přišel všem členům známý bod zlomu a začaly padat první branky. Nic však nebylo ztraceno, jelikož nám Péťa Nováků vzápětí dokázal, že stále není nic ztraceno.

Najednou nám nahrálo několik vyloučení na straně soupeře. Měli jsme čtyři minuty přesilovku, ale namísto clon a uvolnění přišly, jak již je zvykem, pouhé zmatené střely z dálky. Ale i přes nesnáze a zákeřné fauly, kvůli nimž Fanda Dolejších přišel k ošklivému úrazu (odlomil si páteř od hlavy tak, že visela pouze za kůži na krku, avšak podle doktorů má být ještě před důchodem v pořádku) se našim obráncům a útočníkům povedlo v polovině zápasu dostat stav na 4 : 5.

Do další poloviny jsme tedy nastoupili sice bez Fandy, ale zato s pětiminutovou přesilovkou. Došlo k napínavému boji, výměně vedení, aj. Ale potom se stala chyba! A Kubíka Výmolů v jedenácté minutě, za stavu 9 : 9 vyřadili na pět minut asi za krosček do podpaží, pokud jsem ze střídačky viděl dobře. Ale i v oslabení se Vlkům povedlo dát gól a změnit tak stav na 10 : 9. Potom ovšem nastalo skutečné drama a skóre se změnilo na 11 : 11. Vtom se ale do hry vrátil Kubík, chopil se vedení a půl minuty před koncem zápasu zvedl skóre na 12 : 11 a poslal tým do vedení, které jsme si udrželi a vítězství bylo naše.

Po zápase jsme našemu kapitánu jen stěží vysvětlovali, že žádný pohár není a musíme se spokojit pouze s dobrým pocitem vítěze. Cesta domů byla náročná tedy alespoň pro Matěje, Dana a mě, kteří jsme se museli mačkat v kufru našeho auta. Ale nakonec byl den přeci jenom úžasně zakončen chutnou a zdravou večeří opět u Mekáče.

Marek Haloda